[1] Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
[2] Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.
[3] Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
[4] Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
[5] Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
[6] Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
[7] Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.
[8] Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
[9] Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
[10] Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
[11] Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.
[12] Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
[13] Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.
[14] Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
[15] Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.
[16] Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
[17] Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
[18] Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
[19] Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.
[20] A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,
[21] Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
[22] A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.
[23] Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
[24] A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
[25] Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
[26] Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
[27] A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
[28] Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
[29] Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
[30] Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
[31] Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
[32] Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.
[33] A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.
[34] Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.